Začněme tím, co už všichni dobře známe – ODS a ČSSD – dvě strany, které nám posledních dvacet let vládnou a jen se každé volební období střídají v tom, kdo má hlavní slovo; Když už je volič unaven oranžovou politikou, zvolí modrou, když ho unaví modrá, zvolí oranžovou. Slovy Járy Cimrmana: „Přátelé, tudy ne, tudy cesta opravdu nevede“, kdy už si to uvědomíme? Kdy už si uvědomíme, že to jsou tváře, které nám již nemají co nabídnout? Kdy už si uvědomíme, že je na čase tohle dvoubarevné střídání zarazit? Kdy už si uvědomíme, že alternativa existuje? Kdy už si uvědomíme, že přístup „jiné strany nemají šanci, tak zvolím to, co mi momentálně přijde jako menší zlo“, je špatný? Kdy už si uvědomíme, že KSČM se měla zakázat hned po revoluci, bez ohledu na hlasy vyřvávající, že tím bychom nebyli o nic lepší než oni, že by to bylo nedemokratické. Chápu, tehdy jistě nikdo nepočítal s tím, že po tom všem, co tu napáchali, je ještě někdo bude volit. A podívejme se – po dvaceti letech od svržení jejich tyranie jsou komunisté třetí nejsilnější stranou s nějakými 14% hlasů.
A co tam je dál? KDU-ČSL – tradiční alternativa, která by měla podstatně víc hlasů, kdyby naše sekulárně se tvářící společnost neměla takový odpor k náboženským institucím, kterou v KDU z nějakého důvodu vidí. Škoda toho. A škoda toho, že velká spousta členů (a hlavně voličů) odešla do TOP 09 (jen Kalouska škoda není). Preference KDU-ČSL se tak nyní pohybují těsně nad (nebo těsně pod) pětiprocentní hranicí a budeme rádi, když je ve vládě vůbec uvidíme.
To nás přivádí k velké novince na české politické scéně – TOP 09. Jediný problém je v tom, že to žádná novinka není; Pořád ty stejné tváře a vlastně jen dvě viditelné – již výše zmíněný pan Kalousek a Kníže Schwarzenberg. Samozřejmě, že je těžké TOP 09 teď soudit, počkám si, co předvedou. Ale jistě mohu říct to, že TOP 09 v záměru stát se alternativou k modré a oranžové, nepřebrali voliče těmto stranám, ale stranám, které opravdu alternativou jsou – KDU-ČSL a Straně zelených. Tady si ještě dovolím si odkázat na článek o TOP 09 od Vojty Boháče
Jako poslední reálná možnost zbývá Strana zelených, která se teď však pohybuje pod pětiprocentní hranicí. Když se tak ptám lidí kolem sebe na Stranu zelených, všichni říkají to samé – „vždyť vy se furt jenom hádáte“ a „nic jste neudělali, když jste možnost něco dělat měli“. Pokusy o zničení strany, vedené zvenčí, rozhádanost strany a její rozpad do frakcí byly jistě politováníhodné, ale dovolím si tvrdit, že tato doba je pryč – na nedávném sjezdu si SZ zvolila nové, pevné a jednotné vedení a frakce zanikají. Ale co se týče hlasů, že SZ ve vládě nic neudělala, musím se ohradit – SZ toho udělala dost, jen se o tom z nějakého důvodu nemluví. Výčet úspěchů SZ naleznete v projevu předsedy SZ Ondřeje Lišky k delegátům sjezdu.
Já si zde dovolím uvést alespoň některé:
SZ prosadila antidiskriminační zákon.
Díky SZ jde každoročně 19 miliard korun z evropských fondů na snadnější třídění odpadu, nové čistírny odpadních vod, obnovu zeleně, lepší péči o přírodu, zateplování škol či nemocnic.
Bez zelených by neexistoval program Zelená úsporám díky němuž bezmála čtvrt milionu českých rodin může snížit účty za energii a desítky tisíc lidí získají práci v perspektivním odvětví.
SZ prosadila zavedení portfeje ministra pro lidská práva, jehož úkolem je chránit a rozvíjet práva menšin a všech, kdo jsou ze společnosti nespravedlivě vylučováni.
Bez změny školského zákona, kterou navrhli a prosadili Zelení, by musely zaniknout malé vesnické školy.
A takových úspěchů jsou desítky. Proč se o nich nemluví? Proč už se nemluví o aféře, kdy MF DNES provedla test, ve kterém pan Benák, přestrojen za majitele kasína či provozovatele herních automatů, nabízel politikům milion korun výměnou za nepodpoření zákona proti hazardu? Pamatuje si ještě vůbec někdo, že stoprocentně pohořel jen u Zelených?